Výlet do Bubusil

17.9.-19.9. 2004 - Za poznáním místních strašidel
Letos v září jsme se na výlet do Bujesil vypravili po té, co jsme se dozvěděli, že se na našem tábořišti začaly dít divné věci. Dokonce se povídalo, že tam straší! Chtělo to trochu odvahy. A jelikož nám odvaha nechybí, vymysleli jsme hned v pátek po příjezdu na tábořiště plán: po večeři, už v úplné tmě, jsme se s baterkami vydali na kraj lesa a nalíčili tam pasti na strašidla. Každá družinka upletla mezi dvěma stromy velkou ?pavoučí? síť, zamaskovala ji okolními rostlinami a přidala nějakou pěknou návnadu - třeba houby nebo právě svlečené ponožky. A právě ponožky byly tou správnou návnadou!

Ráno jsme místo nich v pavučině našli podivné stvoření, které si vůbec nic nepamatovalo, dokonce ani své jméno. V encyklopedii strašidel jsme zjistili, že jde o Vovsíka žravého. Vymotali jsme ho ze sítě, přinesli mu obilí, aby se najedl, a nasbírali léčivé bylinky proti nachlazení. Pak jsme mu zahráli divadlo - příběh, o kterém jsme doufali, že Vovsíkovi připomene, co se stalo předtím, než se chytl do sítě.

Pak jsme se vydali po okolí hledat jeho kamarády. Našli jsme tři další strašidla a z knížky zjistili jejich jména: byli to Čirůvek fialový, Babice vrbice a Jezinka dětskomilná. Všichni ale byli smutní, protože nevěděli, jak se vrátit domů. Čirůvek navíc poztrácel kartičky s obrázky svých strašidelných kamarádů. Pomohli jsme mu je najít.


Odpoledne jsme při výpravě lodí za řeku narazili na další podivné strašidlo. Byl to Prskavec. Vůbec nemluvil, jen zběsile prskal. Podařilo se nám přeložit jeho prskání do lidské řeči a dozvěděli jsme se od něj, že se všechna naše strašidýlka bojí Zelených vlkodlaků, kteří se usadili v okolí tábora. Vypravili jsme se vlkodlaky hledat a všem jsme vyprášili kožich: od každé družinky dostali pár symbolických ran holí, aby přestali našim strašidelným kamarádům nahánět hrůzu. Vlkodlaky se nám podařilo zahnat, ale zároveň jsme si uvědomili, že jsme je mohli klidně potkat už předchozí večer v noci. V sobotu večer totiž každý sám absolvoval noční stezku odvahy lesem plným strašidel, a to jsme ještě nevěděli, že po okolí bloudí vlkodlaci! Z encyklopedie jsme ale zjistili, že Zelený vlkodlak lidem nebezpečný není a dodatečně se nám ulevilo.

Po noční bojovce se do okolí srubu zatoulala další podivná postava - modrá Vědma jeskynní. Nabádala nás, abychom všem místním strašidlům pomohli co nejdřív k návratu domů. Jak na to nám v neděli prozradila Babice vrbice. Našli jsme totiž její kouzelné vlákno (přišla o něj při přepadení vlkodlaky), a tak si Babice vzpomněla, co je pro strašidla k návratu domů nezbytné. Potřebují měsíc v úplňku, který jim ukáže správnou cestu! Pomocí míče, který je stejně kulatý jako měsíc, jsme strašidlům správnou cestu ukázali.

A všechno tak nakonec dobře dopadlo - na našem tábořišti už určitě nikdo nestraší. Před odjezdem domů jsme se na památku společně vyfotili.


Pleteme síť na strašidla Chytil se nám Vovsík žravý Nosíme Vovsíkovi jídlo Našli jsme Čirůvka fialového Taky Babici vrbici A Jezinku dětskomilnou V lese seděl Prskavec Po lese nás honili vlkodlaci Nakonec přišla i Vědma jeskynní Tady jsme všichni strašáci :))

další akce




 © Makaroni

Valid HTML 4.0 Transitional