Tábor 2021

17.7.-30.7.2021 - Náš další tábor se odehrál v daleké Gálii a pomáhali jsme Asterixovi, Obelixovi a Majestatixovi
Letošní tábor se odehrál v historické Gálii a nším úkolem bylo pomoci Majestatixovi, Asterixovi a Obelixovi zachránit jejich vesnici před anektování Římem. Podrobný popis našich dobrodržství naleznete níže.

Den 1 - Děti v pořádku dorazily na tábořiště. Počasí nám přeje, Atlantik je klidný a Římané prozatím neútočí. Do galské vesnice na břehu Atlantiku dorazili všichni Galové, kteří se odmítají podvolit římské nadvládě, naprosto v pořádku. Za branami čerstvě založeného oppida je uvítali Astérix s Obelixem a přidělili jim zánovní chýše. Po výtečné večeři od Kastrolixe a Knedlozelixe jsme se potkali i s náčelníkem oppida Majestatixem. Rozdělil nás do tribů a domluvili jsme se, že společně vybudujeme prosperující oppidum, které bude bojovat o svou nezávislost na Římě.


Den 2 - Dnešek jsme věnovali vizuální identitě ? Galové si vyrobili oblečky, opasky a vlajky. Dorazili další dva členové ? Vašix a odpoledne se přibelhal, znaven dlouhým pochodem, druid Lektvarix. Majestatix ho mezi nás přijal více než nadšeně, protože se ukázalo, že v Lektvarixově rodině se dědí receptura na kouzelný lektvar, který by nám dodal nadpozemskou sílu, a my bychom pak mohli snáz odolávat římské přesile. Jenže jelikož nebyl lektvar dlouho potřeba, Lektvarix přesně neví, jak ho uvařit ? jeho (pra)12děd Metuzalix recepturu zapsal a pro další generace uložil na tajném místě. Nám se ji podařilo získat, ale vyvrbil se další zádrhel, recept byl psaný starým galským písmem, které ani Lektvarix nedokázal přečíst. No řekli jsme si, že zapomenuté písmo by se nám mohlo hodit, a hbitě se ho naučili. A recept dešifrovali. Na jeho přípravu už nám nezbyl čas. Všechny galské děti jsou v pořádku, z oblohy nespadla ani kapka, českým meteorologům navzdory. Na koupání to zatím není, ale druid slíbil, že to probere s mocným Toutatisem.


Den 3 - Dopoledne jsme sháněli ingredience do kouzelného lektvaru. Před obědem měl Lektvarix všechno kromě jmelí, které musí nažnout zlatým srpem, který, jak se ukázalo, neměl. Usmyslel si, že by bral ten nejlepší, od Amérixe. Náhoda tomu chtěla, že Amérix, mimo jiné Obelixův bratranec, byl zrovna na návštěvě. Ale bohužel nevydal srp jen tak pro nic za nic, museli jsme splnit spoustu záludných úkolů. Podařilo se, Amérix vydal luxusní srp americké kvality a Lekvtarix odkvačil do lesa pro jmelí. Navečer byl lektvar hotový, všichni jsme si lokli a čekáme, co to do rána udělá. Do oppida dorazili další dva Galové, už je nás požehnaně. Sluníčko od brzkého rána, ale od Atlantiku nám duje nepříjemný severozápaďák, snad bude brzy lépe.


Den 4 - Lektvar s námi přes noc udělal divy, ráno byli všichni Galové jako z ocele. Tak jsme toho využili a udělali velkou výpravu na kance, protože Kastrolix hlásil, že naše spíže jsou zoufale prázdné, a Obélix téměř umdléval hlady. Divočáky jsme sledovali po bobcích, a přestože se vyděšeně krčili v rozličných koutech galských hvozdů, nalovili jsme jich slušnou hromadu. K obědu nám Kastrolix s Knedlozelixem uvařili báječný kančí guláš. Odpoledne ovšem vyšlo najevo, že kanci neprošli důkladnou veterinární kontrolou, a pár Galů postihly nemilé střevní trable (jen hra, žádný strach). Odpoledne jsme tedy věnovali prchání před průjmy a naháněním zácpy. Navečer, již se zklidněným trávicím traktem, jsme odehráli první kola celooppidského turnaje v pétanque. No a také někteří Galové stihli získat první úspěchy v soutěži O zlatého cvoka. Bylo toho dnes dost. Nicméně děti stále ještě v devět večer hrají pingpong, hopsají na trampolíně nebo honí míče. Lektvar má i své stinné stránky :o). Zima zima, ale jakž takž slunce, nic lepšího zatím druid s Toutatisem nevyhandloval.


Den 5 - Dnes dopoledne se konal v sousední Gregovii trh. Potřebovali jsme naplnit spíže, protože Kastrolix raději zásobu včerejších kanců zlikvidoval, a navíc sehnat skalní olej, stěžejní přísadu do kouzelného lektvaru. Lektvarix totiž v noci, když už poněkolikáté mířil s infekčním kancem v břiše na latrínu, omylem kopl do lahvičky se skalním olejem a ten se všechen vylil. Nezbyla ani kapka a bez oleje není lektvaru. Na trhu jsme nakoupili vše potřebné, leč skalní olej neměl ani jeden z prodejců. Prekérka...
Prekérka natolik vydatná, že nám Lektvarixe poslala do mdlob. Naštěstí se zrovna kolem procházel Zerozerosix, druid z vedlejší vesnice, jak se nám představil, a Lektvarixe napojil nějakým svým tajným lektvarem. Lektvarix se probral, ale situace byla stále špatná. Zerozerosix nám navrhl, že zná v Jeruzalémě Samsona, dodavatele všech okolních kupců, a že by nás k němu mohl zavést. Tak jsme se vydali na dlouhou plavbu. Kousek od Jeruzaléma jsme potkali Josefa, který nemá rád Římany, a tak nám naštěstí prozradil, že v Jeruzalémě jsou dnes zesílené římské hlídky a že bychom jistě neprošli, a navrhl nám ubytování v Betlémě. Tak jsme navečer rozdělali oheň, abychom v pouštním kraji nezmrzli, a do Jeruzaléma se vydali po setmění, kdy jsou hlídky jen symbolické. Všem Galům se podařilo projít třemi jeruzalémskými branami, uniknout římským strážím i najít Samsona, ale ten nám sdělil, že během dne římské stráže všechny nádrže se skalním olejem zapálily a v Jeruzalémě nezůstalo vůbec nic. Dost podivné? Tak ráno uvidíme, co s tím. Dnes bylo o něco tepleji, dopoledne dokonce i zimomřivé Galky starší věkové kategorie odložily mikinu. Galové měli hodně náročný den a ti pubertální šli spát až těsně před půlnocí, takže jim ráno dopřejeme pozdější budíček. Snad ho dopřejou i oni nám.


Den 6 - Dopoledne jsme se vydali přes poušť do Mezopotámie ? poradil nám to Zerozerosix, když jsme vyprávěli, co jsme se dozvěděli v noci od Samsona. Najali jsme si karavanu velbloudů a v poušti odráželi útoky nomádů i rozličné havěti. U pramene jsme si konečně načepovali skalní olej. Odpoledne nás pak čekala strastiplná cesta zpět do Galie, museli jsme být stale ve střehu, protože římské hlídky číhaly všude. Závěrečná plavba dala některým dost zabrat, zrádné atlantské proudy točily jejich škunery jako korouhev. Všichni jsme ale zdárně přistáli u galského břehu i se skalním olejem. Lektvarix hned odkvačil vařit další várku lektvaru. Celooppidský turnaj v pétanque zdárně pokračuje, stejně jako sběr cvoků. Počasí je čím dál lepší, děti unavenější a unavenější.


Den 7 - Ráno nám Asterix s Obelixem řekli nemilou novinu ? ukázalo se, že Zerozerosix je Cézarův špion a celou noc sledoval, jak Lektvarix vaří kouzelný lektvar. Potom přivolal svou cvičenou mouchu a poslal po ní recept na lektvar napsaný na mikropapyru přímou linkou do Říma. Nebyl čas na hrdinství ? mouchu jsme museli vypátrat a lapit, jinak by měli Římané stejnou sílu jako my a navíc neskutečnou přesilu. Asterix s Obelixem mezitím zamkli Zerozeroisixe v galském sklepení. Lapenou mouchu se nám podařilo podmáznout několika leklými candáty, takže odteď bude špionit pro nás. Ale co se zrádným Zerozerosixem? Lektvarixe napadlo, že bychom ho mohli přeměnit na nějaké nevábné a nepopulární zvíře, ale neznal žádné vhodné zaklínadlo. Takže jsme celé odpoledne věnovali hledání toho správného kouzla. Celooppidský turnaj dospěl do finále, zítra startuje Free Open Pétanque Tournament. Počasí na jedničku, vše v pořádku.


Den 8 - Ráno jsme společnými silami proměnili Zerozerosixe v nevábné podsvinče. Jásot nám ale dlouho nevydržel, protože přiletěla moucha, že vyšpionila důležité informace. Promítačkou na muší pohon nám promítla situaci v Cézarově paláci. Cézar je vzteky bez sebe, že ani akce se Zerozerosixem mu nepřinesla recept na lektvar. Pod pohrůžkou zákazu vycházek přikázal svým centurionům, že když nejsou schopni získat lektvar, musejí unést rovnou Lektvarixe. To by byl megaprůšvih, tak jsme vymysleli lest ? vyrobíme několik věrných kopií Lektvarixe, rozmístíme je po oppidu a natvrdlí centurionové si spokojeně odnesou atrapu a Lektvarix nám zůstane. Vše běželo jak po másle a jistě by to tak i doběhlo, kdyby Lektvarix trouba nevyrazil po obědě na borůvky? Tam ho lapla římská jednotka a odtáhla do některého z Cézarových opevnění. Odpoledne jsme se proto museli vypravit na osvobozovací misi ? ale neměli jsme to vůbec lehké, protože bez Lektvarixe nemáme lektvar a Obelix brzy ráno vyrazil na kance a dosud se nevrátil. Přesto se nám postupně podařilo dobýt 6 opevnění, bohužel ani v jednom jsme Lektvarixe nenašli. Sil už nám opravdu moc nezbývalo, naštěstí se v pravou chvíli vrátil Obelix. Spolu s ním jsme se vydali k opevnění sedmému, kde opravdu Římané drželi nebohého Lektvrarixe. Obelixovi stačilo zařvat a Římané hrůzou prchali. Zbývala už jen stráž, která hlídala Lektvarixe. Obelix se nadechl, napřáhl, vrhl a trefil se parádně přesně? přesně do Lektvarixe. Ten zůstal bez dechu pod menhirem. Společnými silami jsme menhir odvalili, ale Lektvarix se nehýbal. Dost drama. Asterix se chopil resuscitace a Lektvarixe přivedl k vědomí. Jenže Lektvarix nikoho z nás nepoznával, mluvil nesrozumitelně a neustále se hihňal. V tomhle stavu nám jistě lektvar neuvaří. Takže jsme pro změnu zase v bryndě. Někoho napadlo přizvat na pomoc druida Amnézixe ze sousední vesnice. Vyslali jsme pro něho posly a doufáme, že nám druida přivede zpět k rozumu. Teplo!!! Děti se konečně vykoupaly v rybníku a zařádily si na raftech a paddleboardech. Odehráli jsme první zápasy FOPT. Děti, které přijely s AG testy, jsme dnes otestovali ? všechny jsou negativní. Večerní bouřky nás elegantně minuly, jen nám celou noc příjemně pršelo, takže ndes už se nám tu zase nepráší. Vše v pořádku.


Den 9 - Ráno přiletěla moucha se zprávou, že Cézar se chystá využít naší situace bez druida a zkusit jiný fígl, jak dostat naši vesnici pod svůj vliv. V Galii platí pravidlo, že pokud se chce náčelník jednoho kmene stát náčelníkem druhého kmene, vyzve ho na souboj. Poražený se musí vítězi podrobit. Cézar se na nás chystá naverbovat poddajného náčelníka Aplusbejestixe z vesnice Sérum. Toho Majestatix dobře zná, takže nám bylo jasné, že to nebude žádná bžunda, Aplusbejestix je korba. Tak jsme se honem pustili do tréninku. Během dopoledne skutečně dorazila Aplusbejestixova delegace a pustila se s námi do křížku. Soutěžilo se ve 3 disciplínách: hod kancem, souboj Gal proti Galovi a plížení v řídkém podrostu. Vybrali jsme ze svého středu po jednom šampionovi pro každou disciplínu. A vyhráli jsme 3:0, což, upřímně řečeno, ani nebylo v plánu, děti suverénně převálcovaly i nasazené šampiony z řad dospěláků.
Po obědě konečně dorazil Amnézix a prohlédl pomateného Lektvarixe. Napadlo ho, že by to mohla spravit protěž galská, ale pro jistotu požádal Obelixe, aby mu ukázal, jak se to celé seběhlo. Tak Obelix vypravoval, jak čapl menhir a napřáhl se a hodil a trefil? A jak se do toho vžil, tak znovu hodil a trefil Amnézixe. A rázem jsme tu měli dva potrefené druidy. A nikoho, kdo by nám poradil, co s tím. Tak jsme vsadili na protěž galskou a vydali se ji hledat. Výprava byla dlouhá, ale úspěšná. Protěž jsme donesli domů a oba druidy probrali. Lektvarixovi se viditelně přitížilo, ale nelenil a vydal se vařit lektvar.
Bylo příjemné teplo, odpoledne jsme zvládli skoro 6 kilometrů. Večerní bouřku jsme přečkali bez úhony.


Den 10 - Cézar už evidentně neví ze sandálu do sandálu. Ráno se osobně přiřítil do našeho oppida a spustil na Majestatixe, že si z něj už celý Řím dělá legraci, když nedokáže skoncovat s hrstkou bláznů. A prý se dokonce začíná proslýchat, že jsme bohové. Tak přišel s celkem chlapským návrhem: pokud splníme podobně jako Herkules 12 nesplnitelných úkolů, uzná, že je poražen, a Řím se nám podrobí. Pokud ale pokazíme jediný úkol, staneme se římskými otroky. Majestatix neváhal ani pikosekundu a s Cézarem si plácl. Úkoly nám bude zadávat nestranný a nezávislý Gaius Papulus. A hned jsme se pustili do prvního úkolu ? nasytit tisícihlavé římské legie. Galové vařili podle římské receptury polévku, předkrm a pekli římského chlebohada. Zadařilo se. Odpoledne následovalo hned 6 úkolů najednou: překonat mistra Flusixe ve vrhu, přejít po neviditelném laně nad řekou plnou krokodýlů, na ostrově Rozkoše odolat svodům kněžek rozkoše, snést uhrančivý pohled kouzelníka Irise, utahat germánského bojovníka Cylindrika a utkat se s maratonským šampionem Berinossem. I tady Galové prošli bez zaváhání. V noci přišel další úkol ? projít doupětem bestie, odkud se dosud nikdo nevrátil živý. Hrůznou atmosféru umocňovaly kromě kostí, lebek a bestií ještě hromy a blesky z nedalekých Rakous. I odsud se ale všichni Galové vrátili živí, s hlavou vzpřímenou a suchým spodním prádlem. Papulus jen udiveně otevřel papulu. Znovu příjemné teplo, pršet začalo až v noci, o čemž většina Galů nemá ani tušení. Vše v pořádku.


Den 11 - Dopoledne přišel Papulus se zdánlivě jednoduchým úkolem ? získat v jedné z administrativních budov propustku číslo A38. Jenže římský úřední šimel je ještě šimlovatější než náš český, takže Galové nejprve museli vyzvednout pořadové číslo v kantýně, to odevzdat v okénku 2 a vyzvednout bílý formulář, ten doručit na přepážku 4 a získat zelený formulář, s tím se běželo do dveří 168 pro blanket B, za ten jsme dostali v sekretariátu červený formulář, ten zbývalo vyměnit na přepážce 007 za kolek a za ten vydávala úřednice v kanceláři 42 kýženou propustku A38. Do toho byli někteří úředníci na obědě, jinde byla dovolená? Zkrátka zabralo nám to celé dopoledne, ale šimlovi jsme nepodlehli a propustku dobyli.
Odpoledne jsme se v rámci dalšího úkolu plahočili do ukrutných kopců, kde jsme museli rozlousknout hádanky horského kmeta. Nebylo to vůbec snadné, mozek v kyslíkovém dluhu nepracoval úplně pružně, ale zvládli jsme to. Ani tím dnešek nekončil, Papulus pro nás měl ještě jednu laskominu: strávit noc na pláni mrtvých bojovníků. Nebáli jsme se obludy, tak nás mrtví bojovníci nemohli rozhodit. V noci nás víc než přízraky obtěžovala lesní zvěř ? srnky, liška, veverka, a pak Galové mluvící ze spaní a Pavlovo chrápání. Krásný teplý den i noc, děti si zařádily v rybníce, na raftu i paddlu, vše v pořádku.


Den 12 - Jelikož se těsně před osmou plahočily po táboře jen dvě ranní ptáčata (dosud byl tou dobou téměř celý tábor už na nohou), nechali jsme děti déle spát a dopoledne měli odpočinkové před poslední brutus úkolem. Pro děti jsme připravili druhou várku orienťáku, jezdili jsme na paddlech a raftu, vyzkoušeli softball. Odehráli jsme semifinálové zápasy pétanque a po obědě ještě dodělali zbývající "cvokové" zkoušky. Odpoledne to přišlo... Poslední úkol nám zadal Caesar osobně, značně rozezlen. Čekal nás boj v cirku s partou těch nejzuřivějších, nejkrvelačnějších a nejodolnějších gladiátorů v čele s Brutem Krutem. A boj byl zuřivý, krvavý a gladiátoři odolávali skutečně dlouho. Nicméně naše krutofusky i střelci posílení lektvarem byli nekompromisní a Caesarovu bandu nezachránilo ani to, že Brutus Krutus disponoval hned šesti životy. Roznesli jsme je na kopytech. Caesar čestně sklopil hlavu a předal Majestatixovi svůj vavřínový věnec bez zbytečných průtahů (což mnohé skalní Makarony, zvyklé na poťouchlosti a zrady všech našich zlounů, dost zaskočilo a báli se předčasně jásat). Tímto je naše galská pidivesnička samostatná, ba co víc, Majestatix si může nárokovat vládu nad celou Římskou říší!


Den 13 - No dnes už jsme neměli na programu nic jiného než starý známý slavnostní trojboj: divadlo, pouť a večerní žranici s táborákem. Divadlo bylo letos maličko jiné, děti měly za úkol zpracovat veselohru se zpěvy a tanci. Nasmáli jsme se dost. Krámek na pouti vykoupily děti do poslední propisky, žranici jsme zvládli bez rozbouřených žaludků a u táboráku si dali pár galských šlágrů včetně Obludy nebo Šlapacího kola (o kterém nemají Římané ještě ani potuchy!).


Den 14 - Balení, balení, uklízení a balení. Ti, co sbalili rychle, se ještě stihli vykoupat v rybníku nebo zadovádět na paddlu. Po obědě už tu byl autobus, takže zase za rok!

další akce




 © Makaroni

Valid HTML 4.0 Transitional